Článek z Adelaidina života
Milý deníčku,
dneska jsem si parádně užila!Chceš vědět jak?Tak začneme.
Moji páníčci šli dnes jako obvykle do školy s lítostí,mě nechávat
doma,tak jsem okusovala svoji milovanou hračku(šlachu).
Odpoledne se vrátila moje nejmladší panička a její doučovatelka,
která je alergická na psy(a jako obvykle si mě nemůže pohladit).
O 10 minut později se vrátila moje panička č.3(jak je uvedené v
mém očkovacím průkazu) a já ji vřele přivítala,okusováním,ská-
káním a olizováním obličeje.Oznámila nejmladší paničce a dou-
čovatelce,že ve škole mají Mikulášskou besídku a mají tam jít.
Kéžby mě vzali sebou!!!Panička se měla převléct za ďáblíka
a vybírala si kostým.Ve chvíli,kdy už chtěli odejít,se mi hluboce
začalo stýskat a štěkala jsem,aby otevřely dveře.Paničce se
zdálo kruté,odejít už 2x za den,a tak mě vzaly sebou.
Netrpělivě jsem čekala na vodítku na schodech a kňučela.Panička
zamkla dveře.Pustila jsem se po schodech dolů(div,že panička
nespadla).
Přišel přítel paniččiny maminky a vzal nás do auta na besídku.
...
To není fér!!!Na dveřích školy jsem si právě očichala značku se
zákazem pro psy!!!!!!!!!!!Ta nestydatost!Vztek ve mě vře jako má
večeře v hrnci.Moje paničky odcházejí do školy a loučí se se
mnou,takže mě páníček (přítel paniččiny maminky) vezme na
procházku po dešti.
Nejsem zvyklá na to,že se mnou ven chodí páníček,a k tomu
na nezvyklém prostředí.Chci zase vidět paničku a mladší panič-
ku!Tahám na vodítku,otáčím se zpátky a chci skákat na cizí lidi.
Prostě zoufalé pokusy se vyvléknout z ruky mého páníčka(kéž
by ten obojek nebyl tak zatraceně pevný!).Později už jedeme
zpátky domů,ale bez holek.Na zadním sedadle je nuda,a chci
se s někým mazlit!Nikdo mě nešimrá na bříšku,nebo škrábe
na hlavě,a tak se snažím dostat k řídícímu páníčkovi.
Tak jsme doma,ale onedlouho už páníček ZASE někam jde.
Vrací se domů s paničkami a dáváme si večeři.Mám granule,
špagety s omáčkou a kousíček chleba.
Už nemůžu dál psát,jsem unavená.Jednou zase něco napíšu.
Zatím ahoj!